Polytechnické dílny mohou napravit pověst řemesel

Z osnov základních škol zmizela většina pokusů a praktických cvičení. A vybavení odborných učeben tomu ve většině škol odpovídá. To by mohl změnit projekt Centrálních polytechnických dílen. Jakýchsi laboratoří, jejichž novou budovu postaví magistrát v Gočárových Automatických mlýnech. 

Manažerkou pedagogické části nově vznikajících polytechnických dílen je Daniela Pecková, učitelka základní školy. 
"Hlavní myšlenkou je, aby se děti z normálních škol dostaly k nadstandardnímu vybavení. Technika jde dnes dopředu nepředstavitelným tempem. Školy nestačí obnovovat vybavení počítačových učeben. Děti pak mají doma mnohdy lepší vybavení, takže je to ve škole zákonitě nemůže bavit," říká Pecková. 

V jakých předmětech tedy nabídnete výjimečnou nadstandardní výuku? 
Fyzika, chemie, biologie, matematika, zeměpis, informatika a pracovní činnosti. 

Pracovní činnosti? 
Dnes všichni naříkají, že děti nejsou manuálně zručné. Ministerstvo školství postupně omezilo tento předmět tak, že snížilo jeho hodinovou dotaci proti tomu, jak se učilo dřív. Přístup dětí k manuální práci je jiný, všichni ji považují za něco podřadného, až nenormálního. A to je špatně. Povědomí o manuální práci potřebujeme napravit. K tomu by měly pomoci také polytechnické dílny. 

Co se tedy v rámci pracovních činností mohou naučit?
Když si žáci v dospělosti koupí dům a chtějí si ho opravit sami, tak se všechno musí naučit. Proč by takovou zkušenost nemohly děti udělat už v dětském věku, kdy jsou daleko tvárnější a věc, kterou dospělý považuje za povinnost, se učí snadněji jako hru. 

Skutečně se do těchto dílen dostanou všechny děti, nehledě na jejich sociální zázemí? 
Rozdíly ve společnosti jsou obrovské. Jsou matky samoživitelky, které si nemohou dovolit koupit klukovi stavebnici, byť by byl sebešikovnější. Tohle bychom chtěli dílnami změnit. Přála bych si, aby všechny děti školního věku měly k těmto věcem přístup. I proto plánujeme pracovní skupiny dětí maximálně patnáctičlenné, aby se u všech dětí mohl uplatnit individuální přístup. Aby každé dítě mohlo za 90 minut něco vytvořit, nebo objevit. 

Jak chcete manuální zručnost zdokonalovat? 
Hodně si slibuji například od obráběcích strojů. Mají až osm funkcí a jsou určeny pro děti do 15 let. Opracovává se na nich měkké dřevo. Děti si například vyrobí jednoduché figurky. Stroje mají takový výkon, že dítě zastaví například přímočarou pilku prstem a nic se mu nestane. 

Kde jste se inspirovali? 
Tyto stroje nabízejí Němci pro svoje děti. A to je třeba ta nadstandardní věc, kterou si každá škola dovolit nemůže. Jeden takový stroj stojí deset až patnáct tisíc korun. Pokud ale bude sada těchto strojů sloužit všem základním školám v Pardubicích a okolí, tak se plně využije. Tenhle stroj by se ve škole nepoužíval každý den. Ale v polytechnických dílnách by se mohl využívat neustále. Tím, jak se tam budou střídat skupiny ze všech škol, najde své uplatnění a využití. 

Jak to tedy bude organizačně fungovat? 
Pomocí rezervačního systému si školy objednají termín a výukový program z námi připravené nabídky. V dílnách žáky rozdělíme do dvou skupin. V každé jich bude maximálně patnáct, čímž zajistíme individuálnější výuku. V polytechnických dílnách budou mít učitelé na starosti hlavně dozor nad třídou, ale vyučujícími budou specialisté. Budou to odborníci, kteří budou mít nastudované výukové programy, které nyní s kolegy učiteli připravujeme. Pokud se třída přihlásí na organizačně náročnější program, budou zde pomáhat studenti pedagogických fakult, kteří by takto mohli v dílnách absolvovat část své pedagogické praxe. 

Podle otvírací doby však soudím, že polytechnické dílny budou sloužit i dospělým, když budou otevřeny do 22 hodin. 
Vize je taková, že dopoledne tam budou žáci, odpoledne budou dílny otevřené pro kroužky a večer pro dospělé. Pokud by měl tatínek potřebu si něco vyvrtat, uříznout, zabrousit, nemusí si kupovat nářadí a nemusí dělat hluk v paneláku, ale může přijet do dílen a využít zdejší vybavení. 

Do chodu dílen by se měly zapojit i firmy. Jak? 
Firmám bychom rádi nabídli například reklamu a ony by nám na oplátku třeba pomohly dovybavit dílny pro veřejnost. Rádi bychom do budoucna nabídli také kurzy. Například práce se stolní vrtačkou, kurzy šití nebo pletení z proutí a podobně. 

Jak staré děti ke strojům pustíte? 
Jsou pro děti od 8 – 15 let. A když nebudou zrovna řezat přímočarou pilkou, tak si budou moci třeba obrobit tyčku, na kterou si pak třeba nasadí větrník. 

Jak oslovíte děvčata? Aby to pro ně nebylo příliš technické? 
Zdá se mi, že se děvčata poslední dobou snažíme odklonit od původních věcí. Společnost ztrácí původní rozdělení žena – muž. A ty původní funkce se rozmazávají. A ono to asi není úplně dobře. Dnešní děvčata neumějí šít, neumí použít střih. Pro ně budou šicí dílny, kde budou mít šanci se seznámit s tím, co je drhání, vyšívání, paličkování. Každá dívka bude mít šicí stroj, který bude neustále udržován. Nářadí i stroje budou mít správce, takže se nestane, že paní učitelka to neumí opravit a pan školník to nestihl. To se v dílnách nesmí stát, aby něco nefungovalo. 

Myslíte, že by si děti takhle mohly získat vztah k věcem. Teď je to ve stylu, však on to někdo opraví. 
Co si sama vyrobíte, tak nejde tak snadno hodit do koše, protože ho to stálo úsilí a možná mu dojde, že ostatní jsou na tom stejně. Děti neznají praktickou hodnotu práce, nemají tu zkušenost. Když si budou moci něco vlastníma rukama vyrobit, tak získají povědomí, že práce má nějakou hodnotu. Že je třeba chovat se k věcem jinak a vážit si jich. Dneska není tendence věci opravovat, dneska je tendence věci vyměňovat, a to je špatně. 

Budou děti za polytechnické dílny známkovány? 
Určitě ne. To je zážitek pro radost. Děti by měly přijít na tu část osnov, která se špatně učí ve škole a zažít si ji v dílnách. Ale učitel si pak samozřejmě může vytisknout pracovní list a rozebrat to či oklasifikovat ve škole. Dítě by sem mělo přijít bez stresu. Zkušenost by měla být kladná a pozitivní. 

Polytechnické dílny propojují více předmětů dohromady. Můžete uvést příklad, kdy takhle provážete předměty v polytechnických dílnách? 
Učitelé ze základních, středních škol a pardubické univerzity připravili sadu anotací. Máme typy programů, ve kterých žáci potřebují fyzikální pomůcky, aby si něco změřili, chemické vybavení, aby si něco ověřili, a třeba mikroskop, aby prozkoumali biologické stopy. Jedná se vlastně o vyřešení kriminálního příběhu. Žák je pak v roli kriminalisty. A aby objevil pachatele, potřebuje znalosti z biologie, fyziky i chemie. 

Budou dílny i pro ty nejmenší? 
Budou i pro maminky s dětmi. Místo aby mamka s dětmi brouzdala po AFI, může přijít za mírný poplatek k nám a pobýt s dětmi, jak chce dlouho v prostoru vybaveném pro předškolní děti. 

Vaší výhodou je, že jste sice učitelka, ale k učitelství jste se dostala po revoluci. 
Pracovala jsem deset let ve vývoji v Tesle. Moje maminka tady ve škole působila přede mnou. Po revoluci byl boom jazyků a počítačových kurzů. Ve školách se začala vyučovat informatika. A tak jsem se do školy dostala já. A protože jsem měla také potřebnou zkoušky z angličtiny, začala jsem učit. Poté jsem si dodělávala pedagogickou fakultu. 

Zdroj: Stanislava Králová, redaktorka MF DNES 

Projekt Centrálních polytechnických dílen připravuje pro žádost o dotaci z ITI Hradecko-pardubické aglomerace město Pardubice.