Neznámý architekt koupil Gočárovy mlýny a nastartoval renesanci Pardubic

Pekárna Optimista by Pražákům nejspíš připomněla úspěšná Antonínova pekařství. Patisserie Epifany je zase nejnovějším dílem cukrářky Jany Novotné. A podobně jako v Zaječicích, i tady lidé stojí fronty. Oba podniky, které fungují teprve pár týdnů, sídlí v původní administrativní budově a vrátnici pardubických Automatických mlýnů, které vzešly z návrhu architekta Josefa Gočára na objednávku židovských bratrů Karla a Egona Winternitze. Monumentální cihlová stavba z počátku minulého století leží v srdci města, deset minut pěšky od hlavní třídy. A je to právě tento areál, který má stotisícovému krajskému městu vdechnout nový život. Kromě kvalitní gastronomie, kterou Pardubice až na pár výjimek postrádají, zde vyroste i nová Východočeská galerie, polytechnické dílny, ale třeba také veřejné náměstí ideální pro farmářské trhy. "Bílá administrativní budova půjde do tří let k zemi," říká Lukáš Smetana s tím, že objekt kazí celkové panorama mlýnů Strůjci pardubické urbanistické renesance jsou architekt Lukáš Smetana, jeho manželka Mariana a rodinný přítel architekt Zdeněk Balík z Pardubic. Smetanovi národní památku, která od roku 2013 (do té doby se v ní stále mlelo) stála nepoužívaná a chátrala, získali před dvěma lety za 20 milionů korun. Dnes rozhodují o tom, koho do areálu pustí a hlavní kritérium je jednoduché – co to městu a jeho obyvatelům přinese. "Optimista i Epifany gastronomicky pozvedli celé okolí, proto jsem je pozval. Tímto způsobem se na nové nájemce budu dívat i v budoucnu," vysvětluje Smetana. V těchto místech vyroste nová Východočeská galerie Lukáš Smetana vystudoval architekturu a po škole vedl malý ateliér. "Navrhovali jsme garáže a další drobnosti, abychom se vůbec uživili. Upřímně nejsem přiliš dobrý architekt," rekapituluje s nezanedbatelnou dávkou pokory. Vše se změnilo, když ho v roce 2008 oslovila plzeňská firma, která potřebovala zrekonstruovat statek. "Po úspěšné spolupráci se na nás obrátili s dotazem, zda neznáme projektanty, kteří se věnují bioplynovým stanicím. No a protože jsme tou dobou brali každou zakázku, vzali jsme i tohle," vzpomíná Smetana na zlomový moment svého profesního života. Firma, která na základě návrhů obrovské betonové nádrže na uskladňování paliva pro zedmědělce budovala, se totiž po čase rozpadla. Smetana nezaváhal a se svým společníkem se pustili do výstavby sami. Všechny našetřené peníze nalili do nového podniku, najali lidi a na leasing pořídili stroje. "Po roce fungování jsme měli obrat jeden a půl miliardy. Ukázalo se, že nikdo nechtěl pro zemědělce dělat, každý se jich bál. Já jsem ale původem z malého města a věděl jsem, že jsou to féroví lidé, kteří ani nepotřebují smlouvy, protože stisk ruky stačí," vysvětluje důvody velice rychlého úspěchu. Když v roce 2014 po pěti letech boom bioplynových elektráren skončil, protože přestaly dostávat různé druhy podpory od státu, měli Smetana a jeho byznysový parťák na účtech každý desítky milionů korun. "Uvažoval jsem o koupi dvou bytů na Vinohradech a pronájmu, ale říkal jsem si – co po tobě zůstane? Potřeboval jsem nějaký smysluplný projekt. Jednoho dne mi zavolal Zdenda s tím, že se prodávají Automatické mlýny," vzpomíná Smetana a dodává, že po jejich návštěvě přešel z mindsetu "to je hloupost" do stavu "musím je mít."

Budovu mělo od bývalého majitele (rakouské společnosti GoodMills) původně koupit město. Z předvolebních komunálních slibů ale nezbylo nic, až se mlýny ocitly v nabídce realitní kanceláře. V obálkové metodě, na kterou nakonec došlo, se proti sobě utkali dva zájemci – Pražská správa nemovitostí (PSN) a Lukáš Smetana s manželkou. "Nešli jsme na to nikterak sofistikovaně a nabídli částku, která vycházela z data naší svatby. Tímto způsobem jsme přihodili o milion korun více než PSN," usmívá se Smetana. Manželská dvojice tak skončila se svým poklidným životem v pražských Holešovicích a přestěhovala se se dvěma malými dětmi do bezprostřední blízkosti Automatických mlýnů a každodenní drobnou prací začali společnými silami areál kultivovat. Dokonce si pořídili malý bagr. "Tou dobou jsme ještě příliš nevěděli, co s tím. Rozkřiklo se ale, že mlýny mají nového vlastníka, a tak nám sem začali jezdit nejlepší architekti z republiky. Ti opravdu skvělí architekti, co jsem znal jen z přednášek. Následovali je politici a každý byl z mlýnů unesen. V tu chvíli jsem si uvědomil, že máme něco velkého," říká Smetana. Netrvalo dlouho a rozběhly se rozhovory s krajem. Zastupitelé přišli s ryze velkorysou nabídkou – vybudovat v areálu novou Východočeskou galerii. Smetana nabízel pronájem "klidně i na sto let a pouze za náklady", ale kraj trval na tom, že musí prostory vlastnit. Za zhruba 22,5 milionů korun tak nakonec odkoupil jednu část Gočárových mlýnů a ještě přislíbil 13milionovou dotaci na zřízení veřejného prostoru, čímž se Smetanova investice stala plusovou.

Peníze ale podle něj přijdou zpět do areálu. Část z nich se použije na zbourání okolních staveb, které místu esteticky škodí. Jednou z nich je i zmíněná administrativní budova. "Nepatří sem. Postavili ji komunisté v šedesátých letech. Je to sice jediná výdělečná budova, která díky nájmům živí celý areál, ale půjde k zemi," tvrdí rezolutně Smetana a rukou modeluje náměstí, které tím před mlýny vznikne. Pekárna s cukrárnou se připojí k dalším novým podnikům a přestěhují se přímo na nové náměstí do Automatických mlýnů. Svým dílem přispěje i samotné město, které v areálu vybuduje polytechnické dílny v místě skladu balené mouky. "Nyní je centrem všeho dění velká klimatizovaná nezvhledná krabice – obchodní centrum, kde jsou veškeré obchody a lidé tam chodí trávit volný čas. To chceme změnit. V těchto krásných místech s historií začnou Pardubice svou další etapu."

Zdroj: forbes.cz

V areálu Automatických mlýnů vznikají čtyři projekty třech subjektů, které budou usilovat o podporu z ITI Hradecko-pardubické aglomerace:

Centrální polytechnické dílny (město Pardubice)
Galerie města Pardubic (město Pardubice)
Rekonstrukce Winternitzových mlýnů pro Východočeskou galerii (Pardubický kraj)
Rekonstrukce sila Winternitzových mlýnů a náměstí (Lukáš Smetana)