„Naše muzeum bylo, je a musí i nadále zůstat unikátní“

V květnu začne dlouho očekávaná rekonstrukce budovy hradeckého muzea za téměř 70 milionů korun. Řada dalších změn a novinek bude brzy následovat.

Historik a ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové má zajímavý životopis. Absolvoval hradeckou strojnickou průmyslovku, aby se stal leteckým mechanikem. Záhy však „přeladil“ a vystudoval pedagogickou fakultu hradecké univerzity, kde byl později děkanem filozofické fakulty a prorektorem. Od loňského listopadu vede muzeum, které čeká mnoho významných změn. Navíc žije v Pardubicích, zatímco ředitel pardubického muzea je Hradečák.

„Oba si to užíváme a stavíme na tom naši spolupráci (smích). Až budou obě muzea po rekonstrukci, určitě připravíme pro hradeckou a pardubickou veřejnost nějakou taškařici na téma vzájemného soutěžení,“ avizuje pobaveně pětačtyřicetiletý otec dvou dětí. Než k tomu dojde, čeká šéfa muzea několik perných let. Vždyť oprava historické budovy od Jana Kotěry na Eliščině nábřeží začne za pár dní.

Jak to se zahájením oprav vypadá?

Budovu předáváme 20. dubna společnosti Gema Art, která je spolu s firmou Chládek a Tintěra dodavatelem rekonstrukce. Muzeum bude zavřené do podzimu roku 2019.

Co bude na opravách nejnáročnější?

Dojde k celkové opravě oken včetně stropních oken galerijního sálu. Náročná bude i oprava fasád, která bude zahrnovat i vyjmutí některých cihel a jejich nahrazení novými. Zároveň dojde k opravě plastik, které zdobí vchod do muzea.

Jak se změní vzhled budovy?

Měla by do dálky zářit novotou, ale z vnějšího pohledu změny příliš patrné nebudou. Jedna věc však přece jen ano, a to zábradlí na nově zpřístupněné střeše. Zvláštní návštěvnický okruh povede na terasu nad hlavním vchodem. Dosud to tam bylo kvůli velmi nízkému zábradlí nebezpečné. Takže změnou budou i návštěvníci na střeše budovy, které tam kolemjdoucí nikdy vidět nemohli.

Na co se osobně nejvíce těšíte?

Pokud jde o Kotěrovu budovu muzea, nejvíce se těším na znovuotevření expozic. Stálá expozice muzea věnovaná dějinám města Hradec Králové bude od základů úplně nová, bude to něco, co Hradečané ještě neviděli. Částečně bude navazovat na tu předchozí, ale jen velmi zlomkovitě. Těším se na ohlasy návštěvníků muzea. Zároveň se těším na to, až bude provoz muzea zcela obnoven.

Tomu však budou předcházet rekonstrukce dalších muzejních objektů.

Budova Gayerových kasáren, kde máme hlavní sídlo a jsou tam všechny sbírky a drtivá většina zaměstnanců, půjde do rekonstrukce hned po opravách naší výstavní budovy na Eliščině nábřeží, dokonce se budou překrývat. Pokud se všechno podaří, budou práce trvat od jara 2019 do roku 2021. Zároveň bychom rádi na konci roku 2019 začali s realizací rekonstrukce Muzea bitvy 1866 na Chlumu, které je naší pobočkou. To je poměrně nové (přístavba muzea se otevřela v roce 2010, pozn. red.). Co se tam změní?

Chceme inovovat expozici, se kterou v době budování muzea projekt nepočítal a vznikala za omezených finančních prostředků. Chceme to určitým způsobem napravit a expozici zmodernizovat a tematicky rozšířit. Musíme návštěvníkům nabídnout něco zajímavého a ukázat jim také všední život v bojové zóně, život obyčejných lidí, přes které přešla válka. Chceme se také zaměřit na tematiku zdravotnictví. V roce 1866 se například poprvé uplatnil Červený kříž. Uvidíme, zda získáme grantové prostředky, o které nyní žádáme.

Nové prostory by měly vzniknout i ve Vrbenského kasárnách.

Jde o budovu, která dnes patří městu a stane se novou budovou muzea. V rámci ITI (integrované územní investice, pozn. red.) budeme podávat projekt, a jakmile bude podán, budova bude převedena na Královéhradecký kraj (zřizovatel Muzea východních Čech v Hradci Králové, pozn. red.). Rekonstrukce by měla skončit ve stejnou dobu jako oprava Gayerových kasáren na podzim roku 2021. Městská tematika bude nadále rozvíjena v budově na nábřeží a krajská tematika právě ve Vrbenského kasárnách, kde bude přírodovědecká a archeologická expozice.

Jak by mělo muzeum vypadat za zhruba šest let po konci vašeho funkčního období? Jakou máte vizi?

Doposud bylo naše muzeum nesmírně konzervativní a zároveň bylo v očích veřejnosti vnímáno pouze jako Kotěrova budova na Eliščině nábřeží. Ta však reprezentuje jen malý zlomek činnosti muzea. Byl bych velmi rád, kdyby se muzeum transformovalo do podoby moderního středoevropského muzea střední velikosti, významného z hlediska své výstavní činnosti, která je moderně pojatá, interaktivní a najdou v ní zalíbení děti, lidé v produktivním věku i senioři. Rád bych také, aby byly v muzeu kvalitní podmínky pro sbírkotvornou činnost, aby byl zaveden systém depozitářů, který bude mít dostatečnou kapacitu na to, aby vydržel další desítky let. Zároveň budu spokojen, když bude mít muzeum standardní systém sbírkotvorné činnosti, protože dosud jsme měli problémy s nedostatkem peněz na akvizici nových sbírek. Chtěl bych také, aby muzeum bylo rozvinuté a moderní ve vědeckovýzkumné činnosti, s čímž zároveň souvisí i mezinárodní spolupráce.

Máte nějaký vzor - muzeum podobného charakteru?

Protože jsme jedním z mála krajských muzeí, které má statut vědeckovýzkumné instituce, tak nám nezbývá než hledat vzor v Národním muzeu. V oblasti regionální práce je to Východočeské muzeum v Pardubicích, které šlo za všech tří posledních ředitelů velice vzhůru a je nám vlastně nejbližší. Nemohu však říci, že bych viděl jedno konkrétní muzeum, kterému bych se chtěl přiblížit, protože to naše je, bylo a musí i nadále být unikátní.

Ředitel pardubického muzea Tomáš Libánek je Hradečák, vy jste naopak z Pardubic. Počítáte s tím, že budete spolupracovat?

S panem ředitelem jsme se již poznali a troufám si říci, že naše vztahy jsou kolegiální, ba přátelské. To, že on je Hradečák a já Pardubák, si oba vysloveně užíváme a stavíme na tom naši spolupráci (smích). I pardubické muzeum čekají opravy a myslím si, že můžeme naznačit, že až budou obě muzea po rekonstrukci, připravíme pro hradeckou a pardubickou veřejnost nějakou taškařici na téma vzájemného soutěžení obou měst. To je téma, které prostě nemůže zapadnout (smích). Ještě doplním, že tématem mé habilitační práce (předchází jmenování docentem, pozn. red.) byla hradeckopardubická rivalita.

Zdroj: 5plus2.cz